Nesnáším tramvaje
Nesnáším tramvaje
Nesnáším ranní cesty tramvají. Spousta lidí, málo místa. Vydejchanej vzduch.
Sladký parfémy slečinek a „vůně“ podobná záchodovýmu spreji linoucí ze z načechranýho
účesu babičky stojící vedle mě. Každou chvíli cejtim něčí loket mezi žebrama,
občas v obličeji. To že mi někdo neustále trhá vlasy snad už ani nevnímám.
Spousta hloupejch rozhovorů o nákupech, počasí a dětech. Z jedný strany mi do
ucha ječí country a z druhý hip-hop. Co je horší? Ou aby to nebylo u konce čísi
podpatek se mi právě zapíchnul do nohy. Drahá slečna mi ještě skoro vynadá. Ten
uklidňující pocit z toho, že můžu konečně vystoupit přebíjí to, že vystoupit je
další boj o holej život.
Nesnášim tramvaje!